Nesnáším vyprávění příběhu od prostředka, myslím si, že bychom měli začít od začátku než se pustíme do něčeho dalšího, ale nebude snadné to celé vysvětlit, protože, některé věci, jsou sami o sobě těžko uchopitelné a slova stěží vystačí, něco dokonce nejde slovy objasnit vůbec, já se sice nerad vzdávám, ale nemohu si být jist, že moje myšlenkové pochody vám budou úplně srozumitelné, protože na otázku: kdy a jak tahle moje 'láska' začala není vůbec jednoduchá. Ale pojďme zkusit. 

Už jako dítě, jsem měl různé sny situované do jednoho konkrétního města, samozřejmě jsem zprvu nepátral o co jde, v tom věku má člověk jiné starosti, je nutné dodat, že podle odborníků není možné, aby si mozek skládal sny z toho, co nikdy neviděl nebo to neznal. V tomto životě jsem do října 2019 New York nenavštívil a malé děcko rozhodně nemá přístup k příslušným knihám, filmů nebo fotkám, aby z nich čerpalo informace. Děj snění se většinou místa netýkal, takže bylo naprosto jedno, kde se vlastně odehrává a přesto moje hlava, to strkala právě tam. Netvrdím, že všechny moje sny oplývaly prostředím Velkého jablka, ale valná většina ano. Když jsem byl starší a více rozuměl světu, podnětům a svým instinktům, začal jsem se intenzivnějí zajímat a snažil se město identifikovat. Mezi zajímavé poznatky zahrnuju i fakt, že ve snech nevystupovala třeba Socha Svobody jako nádherná dekorace za hlavními aktéry a skutečně chyběly všechny ty proslulé ikony metropole, u niž je větší šance, že je někde zahlédnete. Zapojovaly se méně známé úseky města. 

Jak šel čas, dostávalo se mi do rukou víc materiálů, sny jsem si zapisoval a dobře si je pamatoval, ale chvíli se v této oblasti nic nedělo, ale nastal pokrok jinde, uvědomil jsem si totiž, že místa a výjevy na fotkách, pohledech nebo ve filmech a seriálech jsou mi zcela povědomá, přestože jsem je nikdy před tím neviděl a nikdy jsem tam nebyl. No, nebyl. To je právě jedna z těch zarážejících věcí, moje srdce či instinkty, říkejte si tomu jak chcete mi odmala tvrdí, že ano a město mě přitahuje jako magnet. Nevím o co přesně jde, ale ať už o minulé životy či geny nebo něco zcela jiného, chtěl bych se s vámi podělit o vše a o mé cestě domů. 

Možná tímto vyprávěním naštvu pár jedinců, někomu budu připadat jako blázen, ale to mi nevadí, myslím si, že by byla škoda nechat si tohle pro sebe, jelikož se jedná o něco hlubšího než se může stát. Už jsem byl nařčen, že si vymýšlím nebo dokonce že nenávidím Česko a Čechy, ale ani k jednomu nemám důvod. Nepřipadám si jako blázen, všechno mi přijde, tak nějak normální, jen prostě neobvyklé. Zároveň se nevnímám jako obyčejný velký fanda New Yorku, vlastně si nemyslím, že jsem fanda. Vždyť, jak může někdo znát město, kde v životě nebyl, cítil se tam doma dřív než tam pojede? Kde se bere neutišitelná touha se tam vrátit? Bez předchozí návštěvy. Proč si někdo odmala přeje žít úplně cizí zemi bez toho, aby tam měl prokazatelně příbuzné? Pojďme spolu hledat odpovědi. Před pár měsíci jsem se já, těžce slabozraký charitní dobrovolník narozený na malém městě a žijící na vesnici konečně do New Yorku dostal, to už samo o sobě může být zajímavé, ale konec příběhu nastane tehdy až se domů vrátím natrvalo. Podaří se mi to?