Odkaz na původní článek v první části, fotky jsou linkvány.

7. Neponsit Beach Hospital

Jacob Riis, slavný muckraker, který fotografoval činžovní domy v How the Other Half Lives, obhajoval vytvoření dětské nemocnice v Rockaways, která by ošetřovala rostoucí případy tuberkulózy. S cílem získat peníze pro nemocnici, Riisovo sdružení pro pomoc chudým distribuovalo obrázky chlapce jménem „usmívající se Joe“, který měl spinální tuberkulózu, a John D. Rockefeller v důsledku toho daroval projektu 125 000 dolarů. Nemocnice byla otevřena 16. dubna 1915 a během třicátých let byla rozšířena, aby sloužila více nemocným dětem. Nemocnice byla dočasně uzavřena 7. ledna 1943, aby se šetřilo palivo během druhé světové války, a byla znovu otevřena o dva roky později, aby zde bylo umístěno mnoho válečných veteránů. Z důvodu klesající potřeby tuberkulózových center byla nemocnice 21. dubna 1955 uzavřena. Komisař NYC Parků Robert Moses chtěl využít nemocniční půdu k rozšíření Jacob Riis Parku, ale rada jeho plány zablokovala. V roce 1961 tu sídlil dům z pečovatelskou službou, který byl ale evakuován kvůli bouři. Od té doby budova 2 dekády chátrala.

8. Seaview Hospital

Seaview (Pohled na moře / mořský výhled) Hospital otevřela své dveře v roce 1913. Stejně jako mnoho tuberkulózových nemocnic ve 20. století - byly pozemky a budovy navrženy s konceptem „otevřeného vzduchu“, kvůli všeobecnému přesvědčení, že čerstvý vzduch a sluneční světlo jsou nejlepší léky na infekční choroby. V jednom okamžiku byla nemocnice největším tuberkulózovým sanitariem v zemi. A jedná se také o místo, kde byl objeven lék na tuberkulózu.

Dnes je nemocnice Seaview Hospital částečně obsazena, protože ji NYC Health Hospital + Hospitals renovovaly a znovu používaly a je možnost, že tu bude dál renovace probíhat – oblast zdraví a wellness.

9. North General Hospital

North General Hospital byla soukromá, nezisková fakultní nemocnice ve východním Harlemu, která uzavřená v roce 2010. NGH měla významný vliv na ekonomiku východního Harlemu, když působila jako největší soukromý zaměstnavatel v Harlemu. Byla to jediná menšinově vedená dobrovolná fakultní nemocnice ve státě New York.

NGH se v roce 1991 přestěhovala do nově vybudovaného zařízení dva bloky na jih. Při jejím uzavření měla nemocnice dluh kolem 293 milionů dolarů a uzavřela se čtyři dny po nemocnici svatého Vincenta. Symbol rozvoje Harlemu, se zavřel s malým varováním, takže mnoho pacientů se kvůli tomu rozhořčilo.

Fotky jsou linkovánky z původního článku a na blogu se nenacházejí.

4. Long Island College Hospital

Fakultní nemocnice v Brooklynu v Long Island College Hospital, založená jako Long Island College Hospital v roce 1858, byla 506 lůžkovou fakultní nemocnicí v Brooklynu, kterou uzavřeli 30. srpna 2014. Nemocnice byla průkopníkem významných pokroků v lékařské oblasti, jako je třeba výuka u postele. Stala se jednou z prvních nemocnic ve Spojených státech, která začala používat anestezii a stetoskopy, a v 1873, představila první pohotovostní záchrannou službu v Brooklynu. Polhemus Memorial Clinic, postavená jako součást LICH, byla v knize „Americké mrakodrapy“ považována za „příklad první mrakodrapové nemocnice.“

Roku 2014 Fortis Property Group koupila LICH od SUNY a propustili stovky pracovníků a zdravotních sester.

5. Morrisania Hospital

Nachází se asi půl kilometru severně od stadionu Yankee, nemocnice Morrisania byla otevřena 1. července 1929 a uzavřena přesně o 47 let později, 30. června 1976, jako oběť newyorské fiskální krize v polovině 70. let. Jednalo se o 400 lůžkový městský objekt, který navrhli architekt Charles B. Meyer & Associates ve výrazném italském renesančním stylu. Je zajímavé, že navzdory svému názvu se nenachází v sousedství Morrisania, které se nachází několik bloků na východ.

Neobsazená budova chátrala a rozpadala se více než dvě desetiletí poté, co se uzavřela kvůli fiskální krizi sedmdesátých let, ale v roce 1997 se znovu otevřela s dostupným bydlením, a dalšími veřejnými službami. Patří mezi ně zdravotní klinika v bývalém křídle sester, přejmenována na Urban Horizons a provozuje ji společnost ženského bydlení a hospodářského rozvoje (WHEDco).

Podle New York Times byl prvním pacientem v nemocnici pětiletý chlapec jménem Michael O'Brien, který se zranil poté, co spadl na rozbité sklo na ulici.

6. Triboro Hospital for Tuberculosis

Jedenáctipatrová budova ve stylu Art Moderne byla dokončena v roce 1941, šest let po otevření QHS v roce 1935. Ihned po otevření byli pacienti s tuberkulózou z okolních nemocnic převezeni do nemocnice Triboro k léčbě. Po vypuknutí tuberkulózy se nemocnice Triboro sloučila s Queens General a Queensboro Hospital do QHS. V 70. letech však byla řada zařízení Triboro zastaralá a v rozporu s moderními zdravotními předpisy a v 90. letech byly čtyři budovy v areálu QHS zbořeny, jakmile se QHS rozhodla přestěhovat.

V budově Triboro byl zahájen program rehabilitací drogově závislých nazvaný „Nikdy není pozdě“, ale od počátku 2000+ se město snažilo budovu Triboro prodat nebo přestavět na bytová společenství. V roce 2007 se tu uskutečnit projekt související s důchodovou komunitou, ale byl zrušen během hospodářské recese. Rada města New York schválila v roce 2018 plány na rekonstrukci nemocnice Triboro do dostupné bydlení a budova byla v roce 2019 přidána do národního registru historických míst.

poznámka: Přehodnocení názvu kategorie série, nejsem si jistý, ale spíše se fakt jedná o poznámky. Fotky jsou linkovány z původního článku.

7. Propuknutí neštovic (1947)

Neštovice byly hlavní příčinou úmrtí již od počátečních koloniálních dnů a hlavní propuknutí v letech 1633–1634 zabilo přibližně 70% populace původních obyvatel. V roce 1770 vyvinul Edward Jenner vakcínu proti neštovicím z kravských neštovic a poslední případ onemocnění byl zaznamenán v roce 1949. Nicméně, neštovicím podlehlo mnoho Newyorčanů během 19. a 20. století: Nemoc zabila téměř 2 000 lidí v letech 1872 a 1875 ale i mimo to během 19. století na ni umíraly stovky Newyorčanů každou dekádu.

Březnu 1947 v New Yorku došlo k ohnisku neštovic, které postihlo pouze 12 osob, ale vedlo k očkování více než 6 350 000 dospělých a dětí během tří týdnů od jeho objevu. 24. února 1947, obchodník s koberci z Maine jménem Eugene Le Bar onemocněl poté, co nastoupil do autobusu v Mexico City mířícího do New Yorku. I přes jeho horečku a vyrážku byly neštovic vyloučeny, protože měl jizvu po očkování proti neštovicím. Le Bar zemřel 10. března. Dva pacienti na stejném patře jako Le Bar se stejnou horečku a vyrážkou jako on byli následně diagnostikováni s neštovicemi. U hrstky dalších osob přijatých do nemocnice Willard Parker, kde Le Bar hospitalizovali, se nemoc také objevila.

Začátkem dubna byla veřejnost informována o propuknutí a starosta New Yorku William O'Dwyer oznámil, že každý ve městě má dostat očkování proti neštovicím. Ministerstvo zdravotnictví tehdy mělo pouze 250 000 jednotlivých dávek vakcíny a 400 000 hromadných. O'Dwyer se tedy setkal se sedmi americkými farmaceutickými společnostmi, které společně za tři týdny vyrobily 6 milionů dávek vakcíny pro celé město. Všude kde si dokážete představit byly zřizovány očkovací kliniky - od nemocnic přes policejní stanice až po školy a dobrovolníci chodily od domu k domu a vyzývali obyvatele, aby se nechali očkovat. V prvním týdnu bylo očkováno více než 600 000 Newyorčanů a s 3. květnem 1947 byla poslední očkovací klinika uzavřena.

8. Asijská chřipka

Pacienti léčení na asijskou chřipku 1957, Wiki.

V roce 1956 vypukla pandemie „Asijské chřipky“ - viru chřipkového typu A, původem v Číně, který se rozšířil ve východní Asii i do Spojených států a zabil mezi jedním a dvěma miliony lidí. Koncem září 1957 New Yorkské zdravotnické oddělení potvrdilo 350 případů chřipky v New Yorku a začátkem října oznámilo, že téměř 11 000 lidí si stěžovalo na symptomy podobné chřipce. V roce 1958 byla pandemie v USA odpovědná za 60 000 úmrtí.

První vakcínu proti asijské chřipce v New Yorku podal 16. srpna 1957 Dr. Joseph Ballinger v nemocnici Montefiore a byla hodnocena jako účinná z 45 až 60%. Chřipka vzala životy tisícům Newyorčanům.

9. Tuberkulóza

V New Yorku během osmdesátých let se tuberkulóza dramaticky rozšířila po celém městě, v roce 1992 obdržela diagnózu tuberkulózy přes 3 800 Newyorčanů. V roce 1990 mělo New York City 15% případů v zemi a roku 1991 mělo TBC 50 ze 100 000 Newyorčanů. U Afroameričanů ve věku 35–44 let byl výskyt překvapivě 469 ze 100 000 osob.

New York vyvinul přímo pozorované terapeutické programy (DOT) pro zlepšení míry dokončení léčby a kontrola nad infekcí byla zlepšena v institucionálním prostředí. Lék na tuberkulózu nalezli také v New Yorku, v nemocnici Seaview Hospital na Staten Islandu.