Otázka: Co bys dělal kdyby ses v NYC ztratil?

Už jsem vám naznačoval, že hodně špatně vidím, to samozřejmě moje přátele ale i mne samotného navádělo k otázce, jak bych se zachoval kdybych se v NYC ztratil. Samozřejmě nesmělo na to dojít. Z počátku jsem se doslova hostitele držel „Hold on tight!“ - „Drž se pevně!“, ale postupem času, kde bylo méně lidí jsme opatření uvolňovali, avšak i tak jsem se odvážil vzdálit se od něj na víc metrů jen na Brooklynském mostě. Což mi teda poskytovalo svobodu v rozvernější pohybu a taky jsem se tam zatoulat nemohl protože ten vede pořád rovně. Ale představme si situaci, kdy z nějakého důvodu nefungovala venku WIFI a SMS asi těžko pošlete. Ocitnete se sami ve velké metropoli, kde se nevyznáte, co teď?

Pro mě je tohle téma zásadní, dlouhé roky jsem se doslova bál někam vyrazit sám a moje orientace vážně nejlepší, upřímně, je strašná. Ale tohle se může přihodit úplně každému a já nehodlal nechat nic náhodě, svůj první výlet do města jsem velmi pečlivě plánoval, nejsem žádný z těch naivních cestovatelů a beru tyhle věci hodně vážně, takže jsem nad tím hodně přemýšlel. A věřím, že by se nad tím měl pozastavit každý. Po ukutí plánu jsem se i cítil klidnější.

Adresy v peněžence 

První krok, který jsem uskutečnil abych dokázal patřičně reagovat, kdybych se náhle ocitl sám někde třeba v davu na Manhattanu bylo, že jsem si opsal na papír adresy obou kamarádů. Na jedné jsem bydlel a druhá třeba mohla být blíž a pak ještě z jednoho důvodu jsem jí zvolil, ten vám řeknu později. Taky jsem přidal telefonní číslo hostitele a mail na druhého z přátel, mobil se může vybít. A tohle všechno jsem si vložil do peněženky, tu musím mít pořád u sebe.

NYPD

Samozřejmě bych nejdřív volal a rozhlížel se, nějakou dobu, bych počkal, že s vrátí, pak bych zkusil rozjet WIFI abych napsal zprávu přes aplikaci, kdyby to nešlo poslal bych SMS (do téhle situace jsem se dostal, nebyl jsem ztracený ale zprávu jsem potřeboval poslat a SMS fungovala, nestabilita připojení mi internet použít nedovolila, nechápu) a kdyby to se nezdařilo, vytasil bych se s „Plánem“. Víte, v NYC jsou některé věci trochu odlišné, snažil bych se najít policistu. Proč?

Asi jste už slyšeli, že v New Yorku k ikonám patří právě NYPD, jsou poměrně odst zvyklí na turisty, někteří se s nimi i vyfotí a hlavně… jsou zvyklí návštěvníky, když se ztratí, když nemohou najít cestu a já fakt netuším, co bych jiného měl dělat. Už víte, že mám pro NYPD slabost ale proto tohle všechno neříkám.

Náramek napříště

Po návratu do Česka na mne vykoukla reklama na stránku s pěknými identifikačními náramky, kam se může napsat jméno, nemoc alergie, kontakt, cokoliv. Napadlo mě, že si jeden nechám napříště udělat, se spojením na hostitele a adresou pobytu, které se sice od minule změní ale pak delší dobu určitě ne, tak náramek využiji i na příští návštěvy, tím bych měl vše potřebné u sebe za každých okolností. Strašidelným faktem je, že pod velkým tlakem občas mívám problém mluvit anglicky.

US ochutnávka #01: Dr. Pepper & Fanta

Všechny vás zdravím o dalšího článku a taky u nové rubriky, kde se vám pokusím vylíčit moje zkušenosti a zážitky z ochutnávek amerických věcí. Protože se přecijen cítím býti blíže New Yorku, když si na nich pochutnávám (nebo někdy naopak?) Dneska se podíváme na dva nápoje. Dobroty bych rád probral třeba na videu, ale musím ještě pořešit pozadí, u stolu točit nemůžu kvůli oknu, nic byste neviděli. No, bez dlouhého okecávání, jdeme na to. 

01) Dr. Pepper - Cherry Vanilla

Pro mnohé z vás asi nebude tahle značka úplně neznámá, je docela vyhlášená a má dlouhou tradici, takže jsem jí nemohl opomenout. Upřímně, třešně nepatří mezi moje nejvíce oblíbené příchuti, ale můžete nakupovat jen to, co dovozce nebo obchod nabízí. Jednoho Dr. Peppera jsem chtěl, tak jsem ho do virtuálního košíku hodil. Nevím, jak moc dobře znáte jeho typickou chuť, ale tady konkrétně jsem nabyl dojmu třešňové Coca Coly bez určitých přísad a s vanilkovým cukrem. Chutnal mi, ale nic zvláštního jsem na něm neshledal, ovšem kvalita zaručena. To že je americké pití většinou sladké jak cecek už beru jako takovou samozřejmost. Vybrat si lze z mnoha příchutí, tato je poměrně nová, takže hurá do ní, kdo jí ještě nezná. Třešně a vanilka se k sobě skvěle hodí!

Odkaz na nápoj na Candy Store.

02) Fanta - Mango

V Česku se samozřejmě potkáváme s Fantami, ale nikdy mi příliš nechutnaly a musím rozhodně napsat, že se jedná o případ, kdy zboží, které najdete i v Česku je jen chabou náhražkou a originálu se v žádném případě nevyrovná, včetně té nejznámější - pomerančové, proto piji jen Fantu americkou. A v tomto případě jsem zašel trochu dál. Pojímala chuť dělat skopičiny, takže jsem se s vervou vrhl na trochu netradiční příchuť a sice – mango. A byl jsem tak nadšený až mi bylo líto, že už jsem jí dopil. Tahle Fanta se tak asi stala mojí nejoblíbenější. Já vím, historie Fanty je košatá a není tak úplně americká, ale tato byla z USA dovezena. (Musíš si hlídat zemi původu, můžeš získat Fantu třeba z Itálie nebo Německa - i ty ale stojí za ochutnání).

Obchodě jí najdeš tady.

Já doufám, že vám článek přinesl aspoň třeba trochu inspiraci, pokud ano, budu rád, když mi zanecháte komentář, můžete taktéž odebírat, aby vám neušla žádná dalších ochutnávka a sdílení mě strašně moc potěší, Mějte se príma.

TOP 5: Věcí, které si Češi o NYC myslí špatně

Je až překvapivé, co všechno můžete ve svém českém okolí o New Yorku slyšet. Já věřím, že vás se tohle netýká a tyto věci víte, ale skutečně jsem se nimi ne jen jednou setkal a proto jsem si pro vás připravil TOP 5, faktů, které si o NYC Češi myslí špatně, abychom si je osvětlili.

5. místo: New York je jen město

V této naší době koronavirové si já osobně všímám jedné záležitosti, která vyplula na povrch zjevně čirou náhodou. Díky své vysoké hustotě obyvatel se New York tak nějak stal epicentrem pandemie ve Spojených Státech, podle všeho se tam situace již zlepšuje, ale fenomén, který jsem nakousl stále přetrvává. Vždyť přece New York je jen název města, nebo snad ne?

Rozhodne ne! Pro mnoho Čechů je překvapujícím faktem existence státu New York, jiní si pojmy pletou a jistý zpravodajský portál toho zneužívá, když na konec článku o městě v čase pandemie strčí bez jakékoliv vysvětlení data státu – mají větší čísla, tak to vypadá hrozivěji. Ti novináři si dokonce sami, možná nezáměrně, ty dvě věci popletou a do svého postu se zamotají až i ti, kdo termíny znají netuší o čem je vlastně řeč. Všechno se ale má tak...

Skutečnost můžeme vlastně ještě více zamotat, už třeba faktem, že Manhattan – městská část New York City se územně shoduje z částí / okresu státu New York, která se nazývá New York – díkybohu NYS (New York State – Stát New York) na svých stránkách často uvádí ‚Manhattan‘ a tak lidem všechno zpřehledňuje. Nebo taky mohu říct, že maličké New Yorky najdete i jinde, což kompletně neznalým zamotávám hlavu myslím dokonale. Jak to teda je? No, především potřebujeme vědět jednu základní věc a sice, že ve Spojených státech žádné město nebo vesnice se stejným názvem jako naše milovaná metropole prostě není, tedy oficiálně, jelikož New York City se pouze vžilo a oficiální jméno toho města je City Of New York. NYC se stalo obchodní, turistickou nebo i mezinárodní značkou, na kterou má nárok jen Velké Jablko a v běžné mluvě samozřejmě City Of New York neuslyšíte, ale taková jsou fakta. Pokud hledáte údaje v USA není to nijak matoucí: NYS – New York State, NYC – New York City. Ale pojďme na zajímavější věci.

 4. místo: Socha Svobody je New Yorku

Jako druhou v řadě jsem si vzal Lady Liberty, že nevíte o koho jde? No, místní velice často neříkají Statue Of Liberty – Socha Svoboty, ale něco jako Dáma Svoboda / Paní Svoboda. Jedná se zřejmě největší světově známou ženu vůbec, je chloubou a symbolem New York City a… no a spousta Čechů si myslí, že leží v New Yorku, ale ona v podstatě leží v New Jersey, co se týká územních plánů. Ups. Upřímně, v tomhle Češi nebudou sami ani co se týká, některých rodilých mluvčích, zvlášť těch, co v té oblasti nežijí.

3. místo: NYC je strašně nebezpečný

Už jste zejména od starší generace slyšeli: Tam nejezdi, New York je strašně nebezpečný? Já ano. A kdybych měl nějaké vousy, tak se tomu směju pod vousy. Není to totiž v žádném případě pravda! Tomu nevěřte. Nutné je ale podotknout, že tato informace se zakládá na pravdě akorát skutečně hodně moc zastarala a bohužel spousta věci, které se v ČR o New Yorku šíří, dopadla stejně, jsou naprosto neaktuální. V tomto případě, pokud nehodláte cestovat v čase, jakože… určitě se k tomu nechystáte, není se čeho bát.

Kolem 50. až do konce 80. let 20. století bych vám město navštívit nedoporučoval, nejenže prý bylo neskutečně špinavé, ale také v něm řádila neskutečně vysoká kriminalita. Místním se to nelíbilo a tak zformovali cosi jako domobranu a spolu se strážníky s tím vším zatočili. Od konce osmdesátek se teda situace zlepšila a dále se zlepšovala, v dnešní době je NYC jedno z nejbezpečnějších měst v USA. Netvrdím, že si nemusíte dávat pozor na své věci, platí zde pravidla jako v každé metropoli, ale více bych se bál třeba ve Španělském metru. Taky neříkám, že Velké jablko nemá žádnou kriminalitu nebo že se vám zaručeně nic nestane, ale ve USA lze najít opravdu o hodně víc nebezpečná města. Řekněte, tedy příbuzným, že se přece nechystáte do El Pasa nebo tam někam. A v klidu si užijte noční procházku.

2. místo: MatroCard je karta do obchodu

Tento bod je trochu úsměvný. No a jistý youtuber u studenské časové schránky uvedl, že tam přidali mj. Kreditní kartu, zatímco fotografie, věcí, které tam budou vkládat ukazovala onu známou žlutou kartičku s emblémem MTA a nápisem MetroCard. Ten mladík si skutečně myslel, že se jedná o kreditní kartu. Všichni nemůžeme znát všechno a protože v podstatě na ní najdeme… svým způsobem… kredit, řekněme, že nebyl vlastně až tak daleko od pravdy jako jiní. Na chybu upozornil diskutující, který New York navštívil a osvětlil o co jde. Načež jiný sledovatel yb reagoval, že to není pravda, jelikož na obrázku je zachycena karta do obchodu a tím pádem kreditka a karta na podzemku jsou obě špatně. Komentující upřesnil, že se tím platí v řetězcích Metro „Nevím, kde všude jsou, ale viděl jsem je v Německu, v Česku máme Makro.“ Jedna vlaštovka jaro nedělá? Inu dobře, no pět dalších lidí mu to odsouhlasilo.

Věřím, že většina z vás bude vědět, že newyorská MetroCard není určená k placení v obchodě, zmíněný systém kartiček jako do Makra, Tety a podobně, samozřejmě v USA funguje, ale tuto byste nikde jinde mimo určený účel neuplatnili. Jedná se totiž o kartičku na metro. Ne, zase špatně. Protože se metro řekne anglicky subway? Um, ne ne. Souhlasím, anglicky se metro řekne subway, ale to není důvod, proč říkám, že to vysvětlení je v podstatě špatně. Nejčastěji MetroCard v metru opravdu využijete, ale nejlepší definice je tato: Jedná se totiž o kartu na vozy MHD provozované dopravcem MTA (Metropolitan Transportation Authority – Metropolitní dopravní úřad), což nemusí nutně být jen metro – podzemka, ale také některé soupravy nadzemky a některé autobusy. Metro jakože metropolitan, proto některá města v USA mají metro stejně jako Česko. No, Newyorčan vám z fleku řekne, že jde na vlak (Train) a užívají normálně subway. Když slyšíte „train“ většinou myslí metro a nerozlišují to, ono to dává smysl, stejná souprava může jezdit jak pod městem, tak po městě i nad městem (zemí), pořád je to teda metro. NYC subway je tak už udělaná.

1. místo: Jen sklo a beton

Další poměrně častá a mylná věta, kterou jsem několikrát slyšel: Mě New York neláká, je to samé sklo a beton, já mám rád/a když je ve městě zeleň, mimo Central Parku, samozřejmě tam není nic. Taky mám rád to samé, ale právě to patří k důvodům proč mi NYC přirostlo k srdci. Že si protiřečím? Ale kdepak. O 80tkách jsem tu už mluvil, po poklesu kriminality se Newyorčané nadchli pro další věc, kterou v podstatě odstartovaly první komunitní zahrádky, a to je… láska k přírodě. Newyorčané milují přírodu a dávají to o sobě patřičně vědět. NYC nejenže má tisíce (jo čtete dobře) parků a dětských hřišť, ale také najdete stromy a květiny, kde je to jen trochu možné, třeba i na některých střechách, zahrada na střeše, jo tady to v podstatě začalo a rozšiřuje se to dál.

Jedna z věcí, proč plánuji další návštěvu v květnu nejsou jen mé narozeniny, ale také kouzlo rozkvetlé Betonové džungle – půvab okrasných třešní, sakur, záhonky tulipánů, levandule, masivní květináče s narcisy, malé parčíky v květu, stejně jako komunitní zahrádky… v NYC je běžné slyšet zpěv ptáků… ne, Central Park není zdaleka jediným zdrojem přírody a zeleně (krom toho, že je lidově řečeno velkej jak kráva až máte občas pocit, že nejste ve městě, ale třeba v lese) a…. skoro pořád vznikají nové parky… a… jeden další se má dokončit příští rok, který nebude poslední.

Poznámky: Azylovový dům pro šílené ženy

Lokalita: Hart Island
Zdroj: Untapped NYC
Původní autor: Meridith Viguet
Datum: 01.10. 2013

Fotky se nenachází na tomto blogu a jsou linkovány ze zdroje.



Když New York zakoupil Hart Island - malý ostrov na západním konci Long Island Sound - - na začátku roku 1869, fungoval již jako válečný zajatecký tábor pro vojáky Konfederace. Od té doby prochází ostrov stále znepokojivější historií. Snad jeho nejstrašidelnější využití: ubytovna pro šílené z konce 19. století.

Hart Island není cizí vyvržencům společnosti. V různých časových okamžicích byl na ostrově umístěna vězeňská káznice pro mladistvé delikventy, nemocnice pro léčbu TBC, základna raket, karanténní zóna během epidemie žluté zimnice a největší daňově financovaný hřbitov na světě. Mnoho z těchto využití zanechalo málo viditelných stop.

Na rozdíl od některých dřívějších účelů Hart Islandu však na ostrově zůstávají rozpadající se ruiny azylového domu jako třeba „budova pavilonu“. Budova - naposledy transformovaná do rehabilitačního narko centra Phoenix House (z šedesátých let) před jejím uzavřením v roce 1976 - - byla postavena v roce 1885, aby zvládla nával lidí z jiných míst v New Yorku, stejně jako Potter‘s Field pro pohřbívání neznámých.

Tento azyl se obvykle přijímal pouze chronické případy. Zajímavé je, že muže považovali za chorobomyslné (eng. Insane) zato ale ženy se stejnými příznaky dostávaly titul „blázen“ (eng. Lunatic).

Neméně znepokojující je pozdější účel budovy, jako to co ztělesňuje připomínku Phoenix House. V rámci „pracovní terapie“ vyráběli obyvatelé Phoenix House kožené boty, které se stále ještě povalují na trávníku a hromadí se v opuštěných halách ve druhém patře budovy.

Ti, kteří chtějí navštívit strašidelné zbytky azylu, budou mít s tím potíže: Občané musí kontaktovat vězeňský systém (asi zprávu), aby vůbec mohli Hart Island navštívit, a návštěvy jsou omezeny na malý altán s pohřebními záznamy poblíž doku trajektu, každý třetí čtvrtek v měsíci. Hart Island Projekt však pomáhá jednotlivcům s rodinnými příslušníky pochovanými na ostrově vystopovat blízké a vyjednat návštěvy.

NYC 01: Půvab brzkého rána

Od střední školy jsem takhle brzo nevstával, 05:15, sprcha přišla vhod. Do denního světla jakoby daleko, doufal jsem, že si rozbiji pomulu na schodech už v Červené knihovně, kde jsem byl ubytovaný, ale naštěstí jsem si pamatoval kde se nacházejí všechny vypínače. Páni! Na dlani jsem třímal malý novodobí klíček, jenž jsem měl hodit do schránky při odchodu, ohlédl jsem se k podobizně zakladatele tohohle městského skvostu a pomyslel jsem si: Tak to vidíte, Oswalde, přespal jsem vám tady, abych odjel do New Yorku, kam vy jste emigroval a odkud jste štědře město podporoval.

V tuto dobu zcela jistě prázdná budova skutečně mlčela, ticho tu bylo takové, že bych slyšel vlastní srdce, vlastně myslím, že jsem ho slyšel, taky svoje kroky, rozléhající se po staré dlažbě a schodišti. Neobratně jsem si odemknul kovovou, tepanou bránu věže a doufal, že třesoucíma se rukama ji dokážu zamknout, povinnost ubytovaných, za všech okolností za sebou zamykat, zvlášť přes týden, kdy tu můžete pobývat sami. Podařilo se. Pak vchodové dveře, hodit klíček do schránky a hluboký nádech, uvnitř bylo tak bezpečno.

Červená knihovna patří mezi moje nejoblíbenější místa, z nějakého důvodu se tady cítím v bezpečí a budete se smát, ale mám dojem, jakoby dům přijal, měl rád a ochraňoval mě, chápu jak to zní, nejsem blázen nebojte, vždycky si tady odpočinu, dobře se tu vyspím a nabudu dobré nálady. Nyní jsem ale už nemohl zpět. Jedu do New Yorku! Můj kufr drkocal po dláždění, přestal, když jsem zastavil, abych se na krásku ještě jednou ohlédl, ve mně se rýsovalo její ladné tělo z červených cihel, její věž se temněji než obvykle tyčila k nebi, loučila se mnou půvabně jako vždycky. „Týden kolem tebe nepůjdu.“ Pomyslel jsem si, „ale ty jsi dům a památka, budeš tady pořád tiše stát až se vrátím.“ Chci se vrátit? Nechci, ale budu muset. Chci vůbec jet? Chci, ale bojím se. Je to ale přirozené.

Takhle brzká rána mají něco do sebe, vzdalující se od elegance historické knihovny, dnes provozující ubytovací prostory, muzeum a kavárnu, jsem uvažoval, že ve městě, které nespí, tohle všechno bude jiné a vlastně jsem si začínal přát moci to porovnat. Jemná mlha, poměrně teplo, spící město, které mžourá na přicházející den, já natěšený i nervozní, obavy a strachy, malé české zemičky, myšlenky vedoucí jen tam někam za velkou louži…. Všechno to teď vonělo dobrodružstvím. Vesničan, často bývající v malém městě, mířil do jednoho z největších měst, troufalé? Bláznivé? Bláhové? Obvykle když se setkáte z hrdiny, většinou se zklamete. Za pár hodin se uvidí jestli platí, že věci vidím tak jak jsou bez toho abych si je idealizoval, víte, láska je někdy slepá.

Poznámky: 6 průlomových lékařských objevů z New Yorku

01. Lék na tuberkulózu

Stalo se tak v roce 1957 v nemocnci Seaview (SI), která byla největším TBC sanatoriem ve Státech. 

02. První úspěšná transplantace srdce u dítěte
9. června 1984 provedli lékaři z Columbia University první úspěšnou transplantaci srdce u dítěte.

03. Identifikace cystické fibrózy
V roce 1935 dr. Dorothy Andersenová, vedoucí patologie v Presbyteriánské nemocnici, poprvé identifikovala cystickou fibrózu po pitvě u dítěte, které mohlo zemřít na celiakii.

04. Objev dendritických buněk
V roce 1973, Ralph Steinman a Zanvil Cohn, vědci z Rockefellerova institutu, objevili a pojmenovali dendritické buňky, buňky, které fungují jako poslové v imunitním systému.

05. Vývoj Dilantinu
V roce 1936 vyvinul Dr. H. Houston, bývalý děkan Kolumbijské univerzity, lék s názvem Dilantin, spolu s Dr. Tracy J. Putnamem, který pracoval na léčbě epilepsie.

06. Whipplea procedůra pro rakovinu pankreatu
V roce 1935 Allen O. Whipple z Kolumbijské univerzity zveřejnil zprávu psolu se svými kolegy pojednávající o novém postupu na pomoc pacientům s rakovinou slinivky břišní zvané pankreaticoduodenektomie, známá také jako Whipplea procedura.

Poznámky: 12 nemocnic (10,11,12)

10. Cabrini Medical Center

Cabrini Medical Center v Gramercy na Manhattanu vzniklo v roce 1973 sloučením dvou manhattanských nemocnic: Columbus Hospital a Italian Hospital a byla uzavřena v roce 2008 po podání návrhu na prohlášení bankrotu.

Columbus Hospital, založená v roce 1892, byla oficiálně otevřena v roce 1896 misionářskými sestrami Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Nemocnice měla kapacitu asi 100 lůžek a byla vytvořena pro řešení lékařských potřeb italských přistěhovalců. Italská nemocnice byla otevřena o čtyři desetiletí později v roce 1937 Italskou nemocniční společností a sloužila podobnému účelu. Obě nemocnice se v roce 1973 sloučily do téměř 500 lůžkového zařízení a staly se jednou z prvních nemocnic, které odborně léčily pacienty s AIDS. V nemocnici zemřely známé osobnosti, jako je graffiti umělec Jean-Michel Basquiat, zatímco Andy Warhol byl klinicky prohlášen za smrtelně zraněného po výstřelbě, ale po resuscitaci přežil.

Lékařské středisko Cabrini bylo 16. března 2008 trvale uzavřeno poté, co dříve oznámilo, že tak stane u pohotovostního oddělení. Pamětní onkologické centrum Sloan-Kettering zakoupilo budovy zdravotnického centra za 83,1 milionu dolarů, ale v roce 2013 byly přeměněny na rezidence.

11. Bayley Seton Hospital

Seamen's Retreat abandoned buildings on Staten Island

Bayley Seton Hospital ve čtvrti Stapleton na ostrově Staten začala jako námořní nemocniční služba v roce 1831. V roce 2000 byla nemocnice převedena do Lékařského katolického centra svatého Vincenta, které v roce 2003 požádalo o bankrot a brzy na to se uzavřelo.

Současný areál Bayley Seton byl postaven kolem budov námořní nemocnice. V nejvyšším patře nemocnice založil muž jménem Dr. Joseph J. Kinyoun laboratoř pro studium bakterií, poté, co se s pomocí Kongresu přestěhovala do Washingtonu D.C., se stala Národnímim institutem zdraví.

Bayley Seton Hospital

Hlavní budova Bayley Seton byla postavena během třicátých let a ošetřovala mnoho veteránů a armád kvůli velkému počtu vojenských, námořních a pobřežních strážních zařízení v okolí. V té době byla známá jako Staten Island Public Health Service Hospital - umístěná přímo tam, kde byly původní budovy Marine Hospital Service.

In 2000, the Sisters of Charity turned the building over to Saint Vincent’s Hospital, but within just a few years, Bayley Seton lost many of its services including its emergency room and pharmacy. The Richmond University Medical Center noted that its HIV/AIDS center and adult and pediatric clinics at Bayley Seton would close. A deal was struck that the Salvation Army would purchase Bayley Seton and demolish the main hospital to create a recreation center.

12. The Hospital of St. Elizabeth of Hungary


Nemocnice sv. Alžběty Maďarské se v roce 1928 přestěhovala do nové budovy na Fort Washington Avenue a W. 190. ulici. Jednalo se o šestipodlažní všeobecnou nemocnici s 110 lůžky navrženou architektem Jamesem F. Delanym v románském stylu, pravděpodobně inspirovaným původním muzeem klášterů, umístěným přes ulici. Po většinu její historie jí provozovaly františkánské jeptišky. Sv. Alžběta byla uzavřena v roce 1981. V roce 1983 byla prodána v aukci a v roce 1985 byl přeměněn na družstevní bytový dům.