(příspěvek je pokračováním na tento předchozí.)

Jak jsem říkal, asistentka nás předala letuškám, česky mluvícím, které se mě hned jak jsem vystoupil z vozíku ujali a zavedli nás na naše místa. My si nepamatovali, kde kdo sedí a tak parťačka, která často létá mi dovolila sedět u okénka, abych mohl nahlížet ven, že ona to zná. Letušky přehození překvapilo, měli jasné instrukce, musejí ke mně mít snadný přístup, aby byly schopné mi s čímkoliv pomoci, my jsme jim situace vysvětlili, s tím, že vlastně prd vidím, ale trochu něco jo a letím poprvé a my byli líní študovat letenky, tak jsme se prostě nějak rozhodli, nevadilo jim to, přece cestujeme spolu a hlavní je abychom my byli spokojení. No, přišli aby nám ukázali, kde je toaleta, dostal jsem speciál povolení užívat sociální zázemí první třídy, jelikož se nacházelo nejblíže. Pak jsme se zase usadili, jedna z nich mi důkladně a detailně ukázala, jak si na ně můžu zazvonit, kde jsou audia a že fakt jako mám určitě říct, kdybych něco potřeboval.

Samozřejmě jsme obdrželi, deky (nic moc extra, ale stačila mi), sluchátka, pytlíky, vlhčené ubrouzky, masku na spaní a špunty do uší.

A jak se vlastně cítí let letadlem těžce zrakově omezená osoba? Předem bych ráduvedl, že všechno pro mě bylo vzrušující a fascinující, ale my, co hodně špatně vidíme, vnímáme vibrace a zvuky mnohem intenzivněji a já jsem brzo přišel na to, že mě mrzí absence vnitrostátních letů v Česku, do všeho co, jsem přijímal celým tělem jsem se dá se říct zamiloval. Zvuk motoru, vibrace, všechno, mě vlastně uklidňovalo, nevím jak dalece vy, se zdravýma očima cítíte to chvění toho obrovského stroje plovoucího mezi mračny, ale já si jen říkal „WOW!“ a žíval jsem naprostou spokojenost jako při ASMR, jo vím, jak to zní. A samozřejmě, tohle nevyruší ani, když si pustím něco fajn do uší, možná se ten vjem i znásobí.

A čímže jsem se to zabavil mimo kecání s parťákem? No, obrazovka byla na mě docela malá, věděl jsem, že by mě koukat dost unavovalo, proto jsem volil spíše kratší kusy a střídal to s hudbou, ale přistoupil jsem na část Lvího krále, poslechl si audio o Faraónech nebo o čem to bylo, takový dokument a protože si blížil Halloween, nemohl jsem si nechat ujít pár strašidelných speciálů Simpsonů. A dokonce se tu v nabídce nacházel Rocketman, ale toho jsem oželel i když jsem ho strašně moc chtěl vidět, špatně jsem si tím takovým rozrušením nedokázal dlouho soustředit a jak jsme uvedl, potřeboval bych na to aspoň svůj notebook ne tu malou obrazovečku, která samozřejmě spousta lidem stačí. Z hudby jsem zvolil Eltona Johna, jo jsem Eltonite, snad mě za to neukamenujete, pro kolegy: Měli zde dostupné celé dostupné album: Songs Of The West Coast, které považuji za jedno z nejlepších, ale úplně moje nejoblíbenější není. Taky jsem si nechal zahrát B. B. Kinga, no prostě jen na kvalitní vlně už od začátku, interpretů jsem vystřídal několik, už si všechny asi neuvědomím.

A nechali nás tolik hodin o hlavu? Ale kdeže, nacpali jsme se tak, že jsme po přistání nechtěli jíst, čemuž se hostitel divil, počítl s tím, že nás nejdřív nasytí a pak začne dobrodrůžo ve městě. Nebylo třeba. No a vegetariánská jídla a jiné diety se rozdávali přednostně, měli jsme pokud si dobře vzpomínám, dvě hlavnější bašty, svačinku a předpřistávací svačinku, kterou prakticky zabalili, takže se nemusela jíst tam, ale dala se vzít sebou. Varovali mě, že mi nemusí nic chutnat, ale já si na těch těstovinách šmákl, překvapila mě horda zeleniny, ovoce, máslo, medík, bagel, salátek, pevné příbory, kterými se dalo pohodlně jíst, sušenky… a samozřejmě nesmím zapomenout na pravidelnou nabídku tekutin, parťačka i experimentovala a ochutnávala něco, co ještě neměla. O tom, co nastalo po přistání si povíme příště, ale máte se na to co těšit.