Výlet do New Yorku, pro mě znamenal taky jednu velkou premiéru, měl jsem totiž za sebou jen let v malém letadlu Morava a v horkovzdušném balónu a žádný v takovémto stroji a ne tak daleko. Ano, u moře jsme s rodinou už byli, ale jeli jsme autem a i ostatní moje návštěvy po Evropě se odehrávali za použití pozemních dopravných prostředků. Už v autobuse na letiště jsem byl dost nervózní, ale zároveň hrozně natěšený. Nezvolili jsme si pro naši cestu společnost Delta Airlines. Tady musím poznamenat dvě věci asice, že už zde se mi začal plnit velký sen, z nějakého důvodu jsem vždycky chtěl letět s Deltou, osud mi přihrál příjemnou cenu letenek právě od tohoto dopravce, za což jsem byl skutečně vděčný. Druhá poznámka se tkví v tom, že jsem si objednal plnou asistenční službu kvůli svému zraku a i když jsem měl parťačku, takže v následujících řádcích si můžete přečíst jak to díky ní všechno probíhalo a co všechno to zahrnovalo. Tato služba je od Delty zdarma, má umožnit cestovat i lidem s tělesným omezením.

Můj první šok, (s drahým kafem na letišti jsem počítal) když jsme se začínali zaobírat naloděním se, přišel s uvědoměním, že jsem si sice poctivě našprtal jak se vyznat na tabulích, ale já na ně neviděl, ani s brýlemi jsem čísla a text nepřečetl, hned jsem to kolegyni oznámil, ta mi v klidu zdělila, že přece často lítá, takže tohle naprosto nevadí, spíš bude horší najít tu konkrétní přepážku, ale že to taky dáme. Proč přepážka? Jakákoliv jiná možnost není pro vás otevřená, pokud máte objednanou asistenci, musíte se totiž nahlásit personálu a oni potom se dle toho zařídí. Tam nám potvrdili, že o všem vědí a poslali nás ke kiosku, kde jsme si směli část náležitosti i tak vyřídit a ušetřili tím čas a čekání ve frontě, že to chvíli potrvá než si pro nás někdo přijde. Mladé ženy v uniformách Delty, Češky, nám pomohli a poradili, takže to odcejpalo velmi hladce. Pak přišel na řadu přepohovor, v češtině, v podstatě se ptali na základní otázky jako bychom už byli v cíli. Oddělili nás ale. Všechno si to zapisovali a nešlo o nic složitého, do dnes netuším jestli tento předpohovor podstupují všichni nebo jen ti s touto službou. Po té jsme se měli posadit a vyčkat do příchodu asistenta.

Panovala uvolněná atmosféra a já jak jsem si vše nastudoval, jsem si říkal pro sebe vůči kolegyni: Ty ještě uvidíš, jestli vše proběhne hladce, nebudeš chtít s nikým jiným cestovat, zatím ale textovala se synem a já se snažil se uklidnit, protože nikdo nešel. Ale po chvíli jsem zaznamenal paní s vozíkem co k nám kráčela osvětleným koridorem, u nás se lámavou češtinou omluvila za čekání a vyzvala mě ať se posadím, ohradil jsem se, ale ona mi vysvětlila, že takto budeme rychlejší , tak ať i když dokážu chodit, mám se uvelebit a vyrazíme. Divila se „Ale vy něco vidíte?“ Přisvědčil jsem „Něco ano, ale mám praktickou slepotu.“ Nevím zda rozuměla. Zezadu založila naše kufry a vyjeli jsme. Pocestě si paní uvědomila zásadní informaci, Gate se ještě neotevřel, takže ke kontrole ještě nemusíme. Navrhla nám ponechání vozíku. „Tímpádem si tu můžete nechat zavazadla a třeba si to tu projet.“ Kolegyni se to hrozně líbilo, pohodlnější bylo vozit mě než se tahat s kufrem. Poděkovali jsme a začala akce: Nalezení Lázeňských oplatků nebo Kávenek pro hostitele, prohlížení si výloh v Duty Free zóně, pátrání po zdroji nabíjení mobilu, prostě zábava. Jsem té paní asistentce moc vděčný za to k čemu svolila. No, po jejím návratu převzala řízení mého vozidla a z trochu punkové jízdy se stala svižná rozvážná jízda. A mě došlo, ježiš ještě ta kontrola.

Ve skutečnosti není se čeho hrozit, asistent vám zařídí vše potřebné, smí s vámi být odbaven přednostně, netrčí ve frontách a poradí co a kam na pás položit, parťačka mohla jít s námi. U bezpečnostního rámu jsem sice musel vystoupit ze svého okolečkovaného útočiště, ale jen na chvíli, k pásu mě zaměstnankyně letiště vzala lehce za ruku a za ním pak podala ruku druhá, všichni byli nesmírně milí a trpěliví, když jsem něco neviděl nebo nevěděl jak udělat vlídně vysvětlili znovu a nasměrovali mě. Za kontrolou jsem se znovu posadil na vozík a mezi prvníma mě paní vezla přímo do letadla a předala nás letuškám. O tom co se dělo pak si ale povíme příště.