Dneska vám rád popsat moje zkušenosti ohledně asistence od Českých drah, protože to se může pro vaší cestu do New Yorku hodit jako mě, zrakové omezení nemusí nutně znamenat až tak velkou překážku, jak by se mohlo zdát. Předem je záhodno napsat, že služba asistence od národního podniku patří mezi bezplatné, ano je zdarma a má poskytovat jakési vyrovnání bariér a umožnit cestovat osobám se zdravotní postižením.

Jak si službu zajistit?

Samozřejmě nikam nemusíte běhat a všechno lze objednat on-line. Přímo na stránce dopravce vyplníte formulář, kde uvedete požadavky a váš spoj nebo spoje, na to tedy potřebujete vědět údaje o vlacích, ty ale najdete v jízdním řádu. Jde o to, že se vás musí vlaková četa připravit, aby vše fungovalo jak má. Nejlepší je si potřebu asistence nahlašovat minimálně 24 hodin předem, ne-li dříve, některé speciální pomůcky a zařízení se potřebují nachystat a nejsou automaticky k dispozici. Po vyplnění formuláře čekáte na schválení. Nepočítám, že by s mojí prostou asistencí někdy byl problém, ale lidé žádají i jiné věci a ne vždy lze požadavkům vyhovět, proto si dopravce nechává prostor k zamítnutí nebo k prodiskutování alternativ. Pozor: Neexistuje, abyste si pak řekli, že pojedete jiným vlakem, pokud to předem nezkonzultujete s poskytovatelem služby a nedomluvíte se jinak! Vlaková četa s vámi počítá přesně pro uvedený spoj! A asistence zahrnuje přednosti odbavení, nečekáte ve frontách například.

Jak to probíhá?

Paní vlakvedoucí mě zavedla na místo, nakázala mi abych nechal kufr být, že se o to postarají, to vyznívá až hrubě, ale slova často neumí dobře ukázat realitu, chybí tón a výraz ve tváři. Ve skutečnosti jsem neměl vůbec dojem, že jí obtěžuji, jen mě naznačovala: Všechno se děje rychle, není čas na dlouhé rozmluvy, my uděláme pro vaše pohodlí maximům ale nechte to na nás a uvolněte se, my máme své postupy a vy nemusíte nic – až na poslouchání našich pokynů, pravda, ale ty jsou tu pro vás. Jak jsem se posadil, paní mi pověděla: „Seďte mi dokud si pro vás nepřijdu, nikam beze mě nechoďte a než zastavíme, pořád seďte, před stanicí to může na výhybkách házet, tak ať nespadnete.“ Přikývl jsem. Vypadala spokojeněji. Napadlo mě, že s některými klienty to asi nemají lehké. „Nikdo vás tu nenechá, prostě seďte než si pro vás přijdu.“ Musel jsem vypadat vyděšeně :). Spoj zahrnoval přestup, zvolil jsem ho kvůli víkendovým omezením na dráze, které mohlo vyrábět zpoždění a mě nemohlo uletět letadlo, takže tady popis fakt nekončí. Během cesty mi paní vlakvedoucí několikrát připomněla abych zůstal na místě a zeptala se jestli něco nepotřebuji, třeba na toaletu. Ale do Třebové to je chvilička, tak jsem nic nepotřeboval, když si pro mě znovu přišla její tón byl o hodně milejší, ne že by předtím nebyl, ale zmizelo z jejího hlasu dost z přísnosti. Asi že jsem vzorňásek a dobře se mnou ‚pracuje‘.

Takhle akce mi taky ukázala něco jak to u ČD funguje, protože mě paní vlakvedoucí vysvětlila, že si budou „Předávat kasu“ a pán, co jí bude mít na starost se mnou počká a spolu s ní mě předá vlakvedoucímu dalšího vozu. Shodou okolnosti vlak měl dojet na stejnou kolej, takže se nekonala část, kterou nazývají transfer nebo prostě přestup, jak se rychlík přihasil, pan Kasička, jak si mu tak říkám, popadl můj kufr a mě a vyzval mě abychom si pospíšili, že nejdeme „Toho komu mě mu má dát“. Ale paní průvodčí nám šla vstříc a že už se o to postará, našla vlakvedoucího, ten jí rychle zdělil kam se mnou a hle, šli jsme do první třídy k vyhrazeným sedadlům pro ‚nás‘, ano usadil jsme se v první třídě, na samostatném pohodlném sedátku u okna a dostal malou flašku vody. Po čase přišel pan vlakvedoucí, představil se a podal mi ruku. Což jsem si připadal ‚luxusně‘, jako nějaká významná osoba. Požádal mě, abych seděl a kdybych něco potřeboval, tak ať dám vědět, aby průvodčí, že bude procházet nebo přímo jemu a ať raději nikam nechodím. „V Praze si vás převezme pán, který s vámi dál počká a pak dále budete pokračovat s někým, kdo se o vás postará tam.“ Pohoda. Víte, normálně jsem v žádosti o službu uvedl, že potřebuji pomoci se dostat až k autobusu na letiště, pokud to bude možné. Je to spolu provázané, asistence platí na celý areál nádraží, ale tohle stanoviště se do toho počítá i když není v budově a jde vlastně o jiného dopravce. Palec hore.

No a v Praze mi vyložili kufr, pan asistent mě zavedl k přepážkám, myslím, že to okénku bylo uzavřené ale paní tam seděla a bez problémů ho vzala nebo tak, prostě abychom nemuseli čekat ve frontě a předbíhat tak tam zajel. Ukázal mi kam položit paní peníze, ujistil se že jsem vzal všechny drobné a pak jsme si to už štrádovali k autobusu. Několikrát se ujišťoval, že je bezpečné mě tam nechat, protože parťačka je na cestě, klidně by se mnou na ní počkal. Opravdu vás nikde nenechají pokud na tom výrazně netrváte. „Ale opravdu budete fajn? Skutečně přijde?“ Vždycky vás někomu předají a také se samozřejmě ptají jestli po cestě nepotřebujete na toaletu nebo něco koupit. :) No a pak jsme jen s D. Naskočili na bus a hurá na letiště.