Kde: Roosevelt Island
Zdroj: Untapped New York
Uveřejněno: 19/03/2020
Původní autor: Michelle Young
Fotky jsou linkovány přímo ze zdroje a nejsou umístěny tady na blogu.
--------



V NYC existuje několik pozůstatků ‚karanténních nemocnic‘, které léčily městské nemocné během pandemií. Na těžko přístupném místě North Brother Islandu se nachází bývalý pavilon pro pacienty s tuberkulózou. O mnoho let později bylo objeveno pohřebiště blízko statenislandské karanténní nemocnice, kterou podpálil rozlobený dav. Jednalo se o první městkou karanténní nemocnici, její původní budovy byly již dávno nahrazeny moderními stavbami a budovy na ostrovech Hoffman a Swinburne byly zbořeny. Přesto tu ještě zůstává jedna z ikon té éry: Nemocnice navržená Johnem Renwickem – Smallpox Hospital na Rooseveltově ostrově. (Smallpox = neštovice).



Umělci Aaronu Asisovi spolu pracujícímu s Untapped New York byl nedávno poskytnut vzácný přístup do zříceniny Renwickovy nemocnice za účelem prozkoumání vnitřních prostor a sdílení historického potenciálu této historické budovy. Susan Rosenthal, prezident a generální ředitel společnosti Roosevelt Island Operating Company (RIOC), umožnila tento průzkum, jehož primárním cílem bylo natáčet videozáznamy, které Asis shromažďuje pro svou sérii, Unforgotten Films (Nezapomenutelní Filmy) (jehož Untapped New York je mediálním partnerem). Unforgotten Films uvedly na WNET a dosud zveřejněná videa o newyorském pavilonu v Flushing Meadows v Corona Parku, Fort Totten a Hart Island byly předmětem nedávné vyprodané události v Brooklynské historické společnosti.
a


Asis dokumentuje podceněné stavby po městě, aby se podělily o své nevýslovné příběhy a zvýšil povědomí o důležitosti jejich zachování. Tato epizoda se zaměří na historický význam zříceniny Renwickovy nemocnice, důležitost její ochrany a další vhled do širších souvislostí Rooseveltova ostrova. Asis s námi prozatím sdílel tyto krásné fotografie po mnoha letech neviděného interiéru, jako časový průzor během krize koronaviru.



Další fotografie v původním článku.

Tato neštovicová nemocnice byla dokončena v roce 1856 a navrhl ji James Renwick Jr. (který navrhl katedrálu sv. Patrika). Byla postavena za užití pracovních sil z nedalekého blázince. Fungovala devatenáct let a léčila pacienty s „odpornou nemocí“, tak přezdívali neštovice. Mnozí z nich byli chudí přistěhovalci, kteří dosud vakcínu proti neštovicím nedostali nebo nevěřili imunizačnímu procesu, nebo vojáci Unie, kteří potřebovali léčení.

Plány na novou nemocnici začaly asi v roce 1850, jak uvádí zpráva Komise pro památky, když se o ty, kteří byli spojeni s neštovicemi pečovalo v „chudých dřevěných domech na břehu řeky“, slovy rezidentního lékaře Williama Kellyho. Až 100 charitatních pacientů by bylo umístěno na odděleních ve spodních patrech a platící pacienti v soukromých pokojích nahoře. Velikost nemocnice se v průběhu let rozšířila dík dostavbě severního a jižního křídla, mezi lety 1903 a 1905.

V roce 1875 byla nemocnice uzavřena, když byla příliš přeplněná a zařízení byla přemístěna na ostrov North Brother. Budova potom byla až do roku 1950 využívána jako školicí středisko pro zdravotní sestry. Poté přišlo období opuštěnosti a zoufalství, ale v roce 1978 nemocnici NYC prohlásilo za památku. Zůstává jedinou památkou zříceninou v New Yorku.


V současné době organizace vedená Stephenem Martinem se snaží získat potřebné prostředky na stabilizaci stavby a vytvořit kontemplativní otevřený prostor pro veřejnost. Podle Martina mají zdi tohoto artefaktu hodně co říct a jsou plné důležitých příběhů.

Asis říká: „Stavba je v surovém stavu opuštění – ale když se v ní fyzicky pohybujete, můžete vnímat složité vrstvy historie, léčby a bolesti.“ V architektonických objemech interiéru dominují strategicky umístěné ocelové komponenty vytvářející velmi silný pocit okupování minulostí, přítomností a budoucností - v jednom okamžiku.

Zřícenina byla v roce 2007 po zhroucení velké části nejsevernější stěny strukturálně posílena. RIOC nainstaloval dočasnou stabilizaci budovy, aby zajistil, že zbývající struktura zůstane nedotčena - stále však není dostatečně bezpečná pro přístup veřejnosti.

Přesto se zdá, že díky úspěšné spolupráci mezi vládními agenturami, profesionály a neziskovými organizacemi svitla naděje na záchranu tohoto jedinečného kousku newyorské historie.